“Co bys říkal na to strávit dovolenou na Vysočině? Našla jsem pěknou chalupu, odkud by se daly dělat výlety po okolí.”

“A kde to má být?” zpozorněl Honza.

“Kousek od Nového Města na Moravě. Kousek je Zelená Hora ve Žďáře. Tu jsem ještě neviděla. Ale hlavně jsem našla westernové městečko. Mohli bysme dojet až do Lednicko-valtického areálu, svézt se lodičkou a tak. To by se děckám líbilo.”

“No, a ta Zelená Hora je co?”

“Krásný barokní areál zapsaný v Unesco”, nadšeně vykládám a už vidím, jak v Honzovi nadšení chladne.

“To je tak pro tebe.”

“No já myslela zajet tam třeba jen navečer na procházku, kouknout na západ slunce. Romantika, ne?”

“No, nevim. Ale to westernový městečko je dobrý. A když najdeme ještě něco podobnýho, tak by to mohlo bejt fajn.”

“Dobře. Kouknu, co je kolem, a uvidíme. Podívej, ta chaloupka je jak z pohádky a měli bysme ji jen pro sebe. Takže soukromí a je tam všechno. Vařit si můžeme ve vybavené kuchyni a venku je ohniště, kde se dá večer posedět, opíct buřty a tak. Je to něco jinýho než klasické penziony, udělali bysme si to po svém.”

“Dobře.”

Pár dní jsem zkoumala okolní pamětihodnosti a atrakce a podruhé přišla večer za Honzou se svými návrhy. Tohle schválil, tamto schválil, tohle odmítl, že je to zbytečně daleko. Pár míst jsem musela obhajovat, protože muzeum se mu už od názvu moc nezdálo. Ale když jsem mu ukázala jejich stránky na internetu, řekl, že asi jo. Proti místu taky nic nenamítal. Bylo to v Čechách, na dojezd pár hodin a cenově někde úplně jinde než dovolená na týden někde v Bulharsku, Řecku nebo Itálii. Mně by se tam stejně moc nechtělo, za dva dny bych se nudila, jako před dvěma lety v Egyptě, kde jsme vlastně celou dobu trávili na pláži nebo v jídelně. Nic moc jiného se tam dělat nedalo. Ale co by člověk neudělal pro děcka, aby viděly a užily si moře.

Jen mě tehdy štvalo, jak je Honza se vším tak nějak nespokojený. All inclusive si představoval jinak a nezapomínal to dávat najevo. Já jsem tam navíc měla příšernou rýmu, kterou jsem chytila už v letadle, takže na nějaké intimní radovánky jsem nebyla zrovna naladěná. Navíc jsme byli všichni v jednom pokoji. Riskovat sex s tím, že se ti vzbudí dítě na vedlejší posteli, mě moc nelákalo. Vybití v tomhle směru mohl kompenzovat jen tím, že mi pořád připomínal, ať nosím ty nové plavky a plážové šaty, co mi dal. Plážové šaty se daly použít jen přes den a jen na pláži. Do jídelny mě s nimi pustit nechtěli, že prý moc odhalují tělo. A plavky byly zase tanga, ve kterých jsem se se svým pozadím matky po dvou dětech necítila vůbec dobře. Ještě když mě Honza ponoukal, abych na pláži klidně chodila nahoře bez, tak to docela šlo. A když jsem si s Haničkou stavěla hrady a s Honzíkem vodní cestičky v písku, tak jsem na chybějící díl plavek vlastně zapomněla. Honza se válel na lehátku, okukoval přítomné dámy a pofňukával, že není na co koukat. Že jsou tu skoro samé staré báby a ženské, co nemají soudnost. Docela mi lichotilo, když říkal, že nejhezčí ženská široko daleko jsem já. Že se na mě hezky kouká a že si mě musí taky vyfotit.

Nejlepší to ale bylo, když vzal Honzíka hlouběji do moře a potápěli se a hledali pěkné mušle a lastury. Já jsem pak měla chvilku klidu na břehu, fotila jsem Haničku jako mořskou pannu a vůbec jsem si říkala, jaká je to krásná holčička. Tady to ještě víc vyniklo, jak byla blondýnka, usměvavá, poslušná a vůbec s ní nebyly žádné problémy. Kluci vyplouvali z moře se svými poklady, Honzík oči navrch brýlí a Honza spokojený. Jen po pár pokusech poznamenal, že je to s neplavcem dost náročné, že se Honzík bojí víc potopit a nevydrží pod vodou dost dlouho, aby to mělo cenu. Mě na potápění nepřemluvili. Já mám z vody fóbii. Honza jen poznamenal, že o moc přicházím.

Teď se ale rýsuje dovolená, která by mohla vyhovovat všem. A tak jsme se začali těšit.

Taky vzpomínáte, že po prvním “divném” pocitu byl chvíli klid? Přesvědčili jste sami sebe, že se vám to zdálo? Nevěřili své paměti a intuici?

Napište mi do komentářů, jak dlouho trvala vaše rodinná idylka po tom, KDY TO ZAČALO.