Nakonec nás jelo asi dvanáct. Jana s rodinou, po cestě se přidala její sestra se synem, pak Janina známá s rodinou a ještě jedni známí, kteří jeli jen jako pár. Trochu jsme měli problém se stanem, respektive se stany, protože my jsme takové vybavení neměli. Půjčili jsme si od Honzových rodičů dva menší, ve kterých kluci jako malí v létě stanovali na chatě. Naplánovali jsme přesuny i s ohledem na auta a odvoz k nim na konci akce. Tehdy se jako zdatný organizátor projevil Janin manžel Pavel. Sympaťák, kterého jsem do té doby znala jen od vidění.

Ráno jsme vyjeli v koloně k místu startu, chlapi ještě přesunuli jedno auto do cíle a pak už se šlo na věc. Půjčené kanoe, pádla, vestičky pro děti, barely s věcmi, nakonec děti do lodí, rodiče a jelo se.

Sluníčko svítilo, řeka byla klidná. Já se sice necítila úplně dobře, protože prostě sloupec vody pod sebou nemám ráda. Ale po pár minutách se kinklání uklidnilo, Honzík a Hanička pochopili, jak se mají v lodi pohybovat, nebo spíš nepohybovat, a tak se jelo hladce. Voda nebyla tak hluboká a mě nepříjemný pocit brzy opustil. Občas jedna loď zrychlila, a tak se tátové předháněli v tom, kdo ji dohoní a jak rychle. Děti byly nadšené a my maminky jsme se usmívaly. Když už teplota stoupla výš, Jana se rozhodla si sundat tričko, že prý se bude opalovat. Jela jen v černé podprsence a Honza po ní pokukoval. Hned jsem si vybavila, že si vždycky přál, abych měla plnější prsa. Já si nakonec také sundala tričko, namazala jsem si ramena a záda a užívala si sluníčka. Jela jsem v podprsence od plavek a bylo mi docela fajn. Jen jsem měla takový neodbytný pocit, že musím s tou Janou nějak soupeřit.

Honza kormidloval naši loď, seděl jako obvykle rozšafně bez trička a všechny ženské po něm koukaly. Řekla bych, že hladově, ale asi spíš domýšlím víc, než byla pravda. Na několika místech jsme zakotvili a vykoupali se. Bylo moc hezké pozorovat Honzu, jak se s dětmi ve vodě baví. Takhle nějak jsem si představovala ideální dovolenou. Proto mě pak nerozhodilo ani fňukání dětí u kempu, kde jsme zastavili na oběd. Tak budou mít k jídlu i něco nezdravého, no. Smažák jednou za rok je určitě nezabije. Jen jsem hlídala, abychom nejeli moc pod vlivem. Honza měl tendenci to zlehčovat. Dám si pivko, to je nic. Jenže to pivko bylo už na několikáté zastávce a slunce hodně pražilo. Zčervenaly mu tváře a pořád se před všemi ženskými předváděl. Mám pocit, že i Pavlovi to bylo nepříjemné. Pavel se podle mě choval víc jako táta od rodiny, o to víc mi byl sympatický. Honza byl jako puberťák na vodě. Ne že by pořvával na všechny holky kolem a místo pádlování povlával na lodi s flaškou v ruce, ale bylo to nějaké jiné. Byl jak utržený ze řetězu. Takhle jsem ho neznala.

Večer jsme dojeli do kempu. Honza postavil stany, udělali jsme něco k večeři. Kolem osmé se objevila Janina sestra. Jmenuje se taky Jindra. Fakt náhoda. Za celý svůj život jsem se setkala snad se dvěma Jindrami a vždycky to byly ženy z jiné generace. Jindra přijela se synem a s kytarou. Na tu se už netrpělivě čekalo. Hlavně Jana a Honza se těšili, jak se bude večer sedět u ohně a zpívat.

Když jsme seděli už druhou hodinu u ohně, Honzík nábožně poslouchal Jindru, jak hraje na kytaru. Honza nadšeně zpíval Franky Dlouhán a Tři kříže. Pak přišla Hanička, že už se po tmě bojí a že chce jít radši spát. Tak jsme si v umývárně vypucovaly zuby a já s ní vplula do našeho holčičího stanu. Chvilku jsme si povídaly, ale zabrala skoro hned. Když jsem se vrátila k ohni, Honza byl mezi ženskými, zpíval a popíjel pivo. Po hodině jsem se zvedla, že jdu taky spát, že jsem unavená. Nemohla jsem ale usnout. Mrzelo mě, jak se Honza věnuje jiným.

Kdybych tady nebyla, asi by si ani nevšiml. Neblbni, říkala jsem si. Tak si užívá, no. Má dovolenou, tak si konečně dělá, co chce. Přece mu věříš, ne? Nebudeš přece dělat scény a stíhačku. Je tu celý kemp. Všichni sedí u táboráku. To jako na sebe s někým mrkne a půjdou se někam dál muchlovat do tmy? Hloupost!

Hanička spokojeně oddychovala a já na chvilku taky zabrala. Nevím, na jak dlouho, ale probudil mě močák. Vylezla jsem ze stanu a došla do umýváren, kde bylo asi pět kabinek. U ohně ještě pořád seděla naše společnost, ale Honzu jsem tam neviděla. Asi už taky zalezl do klučičího stanu. Ta piva, sluníčko a pádlování ho určitě zmohly. Dostala se do mě zima, tak jsem rychle udělala, co bylo potřeba, a vrátila se do příjemně vyhřátého spacáku. Hanička jen spokojeně zamumlala.

Žárlili jste někdy na svého partnera jen proto, že dával ve společnosti druhého pohlaví přednost cizím před vámi? Cítili jste někdy, že se váš partner před jinými chová jako by nebyl zadaný, i když jste celá rodina na blízku?

Napište mi do komentářů, co vám nejvíc vadilo. A bolelo to, nebo štvalo?