Jako vždycky přišel na pořad dne dotaz Honzova otce, kdy budou děti o prázdninách u nich. Vzhledem k Honzovým službám není tak úplně jednoduché vyjít vstříc požadavkům ubytovatelů na termíny dovolených od soboty do soboty a k tomu volným týdnům Honzovy mámy.  Jako mnozí jiní si nemůže vzít volno kdykoliv a potřebuje se dopředu dohodnout s kolegy. Takže pak máme zase o to míň možností, jak prázdniny vymyslet. Honzův táta navíc často zdůrazňuje, že děti jsou u nich míň než u mých rodičů. Už fakt počítáme přesně dny a počty nocí, aby to bylo spravedlivě stejně. Jenže on si mele svou.

Navíc moje máma už je v důchodu, takže pokud potřebujeme pohlídat třeba jeden nebo dva dny kvůli nemoci, přijede a pomůže nám. To Honzova máma logicky nemůže. A i když nám pořád zdůrazňují, že pokud budeme chtít mít volný čas bez dětí, tak si je kdykoli vezmou, nám je líto přijít o těch pár vzácných společných víkendů, kdy Honza není v práci.  Já chci s těmi dětmi zažívat i něco jiného než je okruh – školka, škola, úkoly, vykoupat, vyčůrat a spát.

A k tomu ještě musím připočítat to, že když máme víkend jen pro sebe, dost často to znamená, že v pátek jde Honza s kamarády do hospody. Pak pozdě v noci skončí na diskotéce, a když se vyspí u rodičů v bytě, dorazí v sobotu až kolem oběda. Takže já jsem půl dne doma sama, uklízím a vařím a pak teprve jsme spolu.

No a očekává se, že bude sex. Pokud možno několikrát za den i večer, na několika místech a hlavně zase nějak jiný a dráždivější než posledně. Někdy se na to fakt těším. Jenže Honza je vlastně pořád víc nespokojený, nic mu není DOST jiné.

Já mám vždycky z volného víkendu pěkný pocit, ale víc se těším na děcka. Snažím se velkoryse přehlížet to, že u dědy a babičky sedí jen v baráku, koukají na Jen počkej zajíci a vrcholem programu je jízda autem do místního LIDLu na nákup. Jenže za dva, tři dny mi Honza řekne, že ten víkend zase nestál za nic. Že jsme si nic neužili a že děcka musíme dávat rodičům pravidelně, aby to za NĚCO stálo.

Když se dnes dívám zpátky, vidím, že umění sladit partnerský a rodinný život jsme opravdu neovládali. Já jsem se neuměla úplně přepnout z mámy v milenku, což Honzu zřejmě dost štvalo.

Napište mi do komentářů, jak se vám dařilo měnit role rodičů zase zpátky v partnery. Byl vám někdo vzorem, nebo jste si na to museli přijít nějak sami?