U Hajských je všechno připraveno. Před domem na parkovacím místě pro auto stojí jeden stůl a druhý u terasy za domem. Na plotě jsou přichycená prostěradla, aby míčky, které skončí v autu, nelítaly až na příjezdovou cestu. Na domě je přilepená velká čtvrtka s rozpisem turnaje. Vzhledem k tomu, že hraje sedm mužů a tři ženy, bude hrát každý s každým na dva vítězné sety do jedenácti bodů. Vítěze pak vyhlásí v obou kategoriích. Mám teda velkou šanci být mezi ženami třetí, haha.

Honza je ve svém živlu. Na rozehrání, než dorazí všichni účastníci, si trénuje s Janou smeče. Předvádí se a Jana ho svým chováním provokuje víc a víc. Když jsou na místě všichni, jdeme na to. Moc šancí si nedávám, hraju jako ponocnej. S chlapama je to jasný, ale proti ženským bych ráda aspoň jednou vyhrála. Míša mě ale rozdrtí a souboj s Janou je taky bez šance. Jestli zrovna ona organizuje turnaj, tak je jasné, že pravidelně hraje, ne? Takže si připadám jako stafáž pro její triumf.

S ostatními to je ale zábava. Až po skončení turnaje se mi nepříjemná myšlenka vrátí. Na stupně vítězů vystoupají Martin, Tomáš Novotný a Gábin manžel Petr. Čokoládové medaile a diplomy jim předává Jana. Honza je čtvrtý a viditelně ho to štve, Pavel dokonce pátý. V ženách samozřejmě první Jana Hajská, druhá Míša a třetí já. Dekoruje nás Pavel, dostáváme každá cuketu, prý podle velikosti už budeme vědět, co s ní. Hurónský smích. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že celá tahle maškaráda se konala kvůli tomu, aby se Jana předvedla. Pavel jí jen skromně přizvukuje a ona vévodí krajině.

Když pozdě večer dorazíme domů, je Honza v družné náladě. Rozplývá se nad tím, jak teď společensky žijeme a že konečně patříme k místní komunitě. Že je strašně fajn, jak nás Jana vzala mezi své známé a přátele a jak je jí za to vděčný. Já si pro sebe říkám, že je toho na mě moc. Doteď jsme žili vlastně jenom pro sebe a naše širší rodiny. A taky jsme byli spokojení. Je fajn se stýkat s někým jiným, s někým našeho věku, ale v poslední době je to jako smršť. Pořád někde lítáme, domácnost celé léto nestíhám, Honza si čím dál častěji stěžuje, že jsem mu neudělala něco POŘÁDNÉHO k jídlu a já jsem jen ve vleku událostí. Je mi hloupé pozvání odmítat, když Honza a děti jsou z toho nadšené, ale chtěla bych, abychom byli taky spolu. Kdy jsme naposledy vyrazili ve čtyřech na výlet?

Z toho nadšení se na mě Honza vrhne. Už dlouho to nebylo tak intenzivní a dynamické milování. Jako by se sportovní aktivitou nabil a teď jede na setrvačník. Ani mě nepřekvapuje, že je hotový dřív než já. Překulí se na svou půlku postele a spokojeně odfukuje. Já si utřu klín ručníkem a opřu si hlavu o jeho hruď.

“Bylo to moc fajn. Takové jiné než poslední dobou,” říkám mu.

“No, asi.” Po chvíli dodá, “zase po delší době, tak jsem víc nadrženej a ty asi taky. Poslední dobou nedodržujeme pravidlo čtyř dní.”

“No, když pořád někde lítáme. Dorazíme pak večer, a když uložíme děti, je tolik hodin, že už nemám chuť.”

“Já si myslím, že bysme si měli dát chvíli pauzu. Jako prostě měsíc, dva nemít sex a ono se to zase nastartuje.”

Cože? Honza chce vynechat sex, který je v poslední době naše hlavní téma, když nepočítám děti a domácnost? Nahlas reaguju.

“No, je to alternativa, to jo. Vždycky když z nějakého důvodu dýl nemůžeme, je první sex po pauze fakt lepší. Ale nebude ti to vadit? Chybět? Vždyť poslední dobou zkoušíš kde co, aby to bylo zase jako na začátku…”

“No právě, já si myslím, že tohle by mohlo všechno změnit. Budeme se na to těšit a pak to bude bezva, uvidíš.”

“A na jak dlouho si tu pauzu chceš dát?”

“To se uvidí. Zatím dva měsíce.”

“Dobře.”

Hlavou se mi honí, jestli jsem ráda, nebo ne. Poslední půlrok to fakt stojí za prd a sex je pro mě jen plnění manželských povinností. Ne radost. Vlastně si musím přiznat, že se na Honzu večer doma netěším, protože vím, že bude sex. Tak zní dohoda. A o těchhle věcech přece nemá rozhodovat mozek, ale tělo. Dokážu žít s tím, že sexuální život vědomě řídím, ale když to nemá tu spontánnost, je to k ničemu. Třeba to opravdu bude nový impulz. Změna. Já se zbavím toho, že MUSÍM, a naladím se na to, že CHCI. Vlastně se mi ulevilo.

Zažili jste ve vztahu někdy delší pauzu? Byl po ní sex lepší a intenzivnější?

Napište mi do komentářů, co si myslíte o domluvené sexuální abstinenci. Posílí touhu?