Typickým trikem manipulátorů je útok na vlastnosti, které člověk nemůže nebo jen velmi obtížně může změnit. Nejde o řešení problému. Nejde ani o kritiku konkrétního chování. Cílem je zasáhnout sebevědomí druhého člověka tak, aby začal pochybovat o své hodnotě.
Tady je příběh ze života.
Po rozvodu mají rodiče střídavou péči o dceru předškolního věku. Matka si během vztahu s otcem nechala narůst dlouhé vlasy, protože si to přál. Přestože má vlasy jemné a tento účes nebyl nejvhodnější. Po rozvodu se nechala ostříhat na mikádo, ale i tak ji stále trápí, že nemá bohatý nadýchaný účes.
Když jednou koupe dceru, ta se bezelstně zeptá.
„ Mami, proč vypadáš jako vodník?“
„Prosím?“
„Proč vypadáš jako vodník v tý pohádce? Jak měl ty zelený vlasy z trávy.“
Matka polkne, protože je jí jasné, kde se tohle hodnocení vzalo. Otcova nová partnerka má na dlouhých vlasech založenou část své identity a téma ženského vzhledu se v otcově domácnosti objevovalo i v době vztahu s matkou často.
„No, protože už jsi větší, rozhodla jsem se nechat si je ostříhat. Už nejsem princezna, ale maminka. Víš?“
„Ale tátovi se líbí dlouhé vlasy. A mně taky. Proč nemáš dlouhý vlasy?“
„Protože to ke mně nějak nepatří.“
„Já bych chtěla, abys měla zase dlouhý vlasy. Už si je nesmíš ostříhat.“
„Zlatíčko, promiň. Ale budu je mít takhle. Ale slibuju, že si je neostříhám úplně nakrátko. Jo?“
„Dobře.“
Když matka přijde za dva měsíce od kadeřnice se zkráceným mikádem, dcera se na ni oboří, proč si dala vlasy zase zkrátit. Dokonce s ní jeden večer nemluví, sedí zamračeně na posteli v pokojíčku a odmítne i obvyklé večerní čtení pohádky.
Po dalším roce se tématu opět dotknou, když dcera maminku srovnává s maminkou kamarádky a řekne: „Ty vlastně nejseš ženská, když máš krátký vlasy, mami.“
Nakonec už dcera žije s jasně daným faktem, že máma je divná, protože má krátké vlasy a vypadá jako vodník. Možná se za takovou „nemaminkovou“ maminku před spolužačkami i stydí. Ani si neuvědomuje, že nejde o její vlastní názor, ale o větu, kterou slyšela tolikrát, až ji přijala za svou.
V čem tento trik spočívá?
Neútočí se na chování, které lze změnit. Neútočí se na konkrétní chybu.
Útočí se na vzhled, zdravotní stav, věk, původ, povahu nebo jiné vlastnosti, které člověk jednoduše má.
Protože se proti těmto útokům obtížně brání, zasahují velmi hluboko. Zejména když takové hodnocení převezme společné dítě jako obecný fakt o svém rodiči.
Příklady
- „Maminka vypadá nervózně pořád, viď?“
- „Táta je malej, proto si musí pořád něco dokazovat.“
- „Po tátovi jsi zdědila ty křivý zuby a pihy na zádech.“
- „Se divíš? Nikdo nemá rád zrzavý lidi. Jsou zákeřný. Jako tvůj táta.“
- „Kdo by tě bral vážně s takovým hlasem?“
A právě o to manipulátorovi často jde. Ne přesvědčit druhého, že udělal chybu. Ale přesvědčit ho a jejich společné dítě, že chybou je on sám.
Máte zkušenost s podobnými útoky? Podělte se o svůj příběh. Možná právě tím pomůžete někomu, kdo podobné věty slýchá každý den a začíná jim věřit.